„Už tam budeme?” ptá se mě Martina nedočkavě. Jedeme autem po jedné z hlavních cest na okraji města. Ptá se mě už asi podesáté.
„Jak se těší!” směju se jí, škádlím ji tak a ona do mě šťouchne.
„Ale no ták!” dotírá a hrabe mi na volant.
„Né, nech to, nebo nás zabiješ!” zase se jí směju. „Ano, budeme tam tak… Za asi pět hodin,” říkám s naoko vážným obličejem.
„Super,” konstatuje se smíchem a konečně si zase normálně sedne a dívá se z okna. Domy ubíhají, až jedeme jen kolem pár domečků. Je příjemný jarní večer, slunce už pomalu zapadá.
Po přibližně deseti minutách zatáčím na příjezdovou cestu jednoho z domů na okraji města a vidím, že tam je více aut. Snad nejsme poslední, napadne mě a zastavím. Martina se honem odpoutá a je na ní vidět, že by nejradši hned vyskočila.
„No jó, vždyť už jdeme,” směju se jí a odpoutám se taky. Pak se natáhnu pro tašku, která je na zadním sedadle a podívám se na Martinu, která je nastartovaná s rukou na klice u dveří. Nemůžu z ní. Otevírám dveře, vylezu ven a honem auto oběhnu, abych jí otevřel také, ale ona je už vyskočená venku, přitahuje si kabát a práskne s dveřma.
„Opatrně!” napomenu ji.
„Ano pane,” vyplázne na mě jazyk a jde doprostřed příjezdové cesty. Vezmu tašku, zabouchnu a zamknu. Jdu k ní, chytím ji za ruku a vydáme se společně k domu.
Páni, to je teda překvápko! Nechápu, co se kolem mě děje - přijde mi, že mám všude nohy, prsa, ruce a nevím, co je čí. A to mám u sebe jen dvě baby - co by asi bylo, kdyby jich bylo víc. Ne, že bych si teda stěžoval, ale je to docela nálož. Jsem jako v euforii. A když se na tu situaci dívám pořádně, uvědomuji si, že tu vlastně tak úplně nemám dvě slečny, ale že tu mají ony mě. A jak že jsem se do této situace dostal?
Moji drazí kámoši… Jak už to bývá, narozeniny jsou s nimi slaveny ve velkém stylu. A protože ví, že zrovna nemám žádnou ženskou, tak mi udělali opravdu velké překvápko. Z baru, kde jsme to pořádně rozjeli, jsme šli na hotel. V tak luxusním jsem ještě nikdy nebyl. Fakt na mně nešetří.
Stáli jsme v hale a já si ve všem tom luxusu připadal docela nesvůj - nejsem na to zvyklý.
„Tak dělej, běž k výtahu!” řekl Robert a postrkoval mě směrem k výtahům, zatímco Michal vyřizoval záležitosti kolem pokoje. Všude kolem v hale posedávali lidé, více či méně nóbl, musím ale říct, že dobře vypadající osoby převládaly. Asi je to takový ten typický hotel pro zazobance, kteří jen projíždí na nějaké obchodní cesty. Rozhlížel jsem se kolem, když jsme čekali na výtah a Michal šel zrovna k nám. Cinkal klíčkem a usmíval se.
Vcházím do přístavu. Stmívá se a nevidím na víc, než na pár kroků. Všude je nepřeberné množství jachet, plachetnic a lodí, které ani nerozpoznám. Mám na sobě stříbrné šatičky, lodičky ve stejné barvě a také kabelka je sladěna. Snažím se na prknech nezlomit nohu a zároveň jít rychle. Nelíbí se mi to tu, je to takové ponuré, i když to je u moře, které mám za normálních okolností ráda. Nebudu tu koneckonců jen jeden večer, jak většinou na svých “misích” bývám. Doma to tak nazývám, i když vím, že příbuzní nejsou hloupí.
„Slečno, nechcete pomoct?” ozve se z jedné z prvních lodí, které jsou uvázané u mola. Hlas je chraplavý a nechci vidět toho, komu patří. Určitě je to nějaký vyžilý a odpudivý námořník.
„Ne, děkuji!” a přidám do kroku. To víš, že jo, ty perverzáku… ulevím si a klapu dál po dřevě. Přitáhnu si přehoz, který mám přes šaty, aby mi nebyla zima a už už se těším na to, až se dostanu dovnitř do podpalubí. Proč jsou ti chlapi tak zvrhlí? No, ode mě to sedí vzhledem k tomu, kam jdu.
Zastavím se u lodi se jménem na boku, které mi je povědomé. Zahrabu v kabelce a vytáhnu kartičku, kam jsem si napsala název. Souhlasí. Jo, takže tady to je. Mají tam cedulku, kde je v cizím jazyce napsáno “Soukromá párty”. No jo, každý tomu říká trochu jinak. Najednou se něco pohne. Po můstku ke mně přejde nějaký nažehlený chlápek a ukloní se mi. Na to, že jsem call girl, se ke mně chová docela hezky, dokonce mi i nabízí ruku, abych náhodou nespadla - loď se trochu pohupuje. Chytím pevněji svou kabelku, ve které mám o něco víc věcí, než obvykle a druhou rukou chlapíka v obleku a on mi pomáhá na jachtu.
